Mikuláš, čert, anděl – nejen v Čechách

Mikuláš, čert, anděl – nejen v Čechách

Přejeme všem krásného Mikuláše! Říkáte si, to je jen pro děti? Možná. Ale jako každý svátek, i tento může být důvodem k setkání, oslavě a třeba i ke vzpomínání. Jako děti vás rodiče strašili čertem? Říkali, že si vás odnese nebo, že vám přinese pytel brambor? Čekali jste až zazvoní zvonek u dveří a opakovali stále dokola básničku nebo písničku, kterou jste si připravili? A která to byla? Pamatujete si ji ještě?

Mikuláš, Čert a Anděl

Tyto mystické postavy jsou součástí české kultury a k lidové tradici neodmyslitelně patří. Stvořily ji legendy, které vznikly o laskavosti biskupa Mikuláše v první polovině 4. století v turecké Myře. Brzy potom zde začalo pronásledování křestanů, kteří byli zavíráni do žalářů a mučeni. Tomuto osudu se nevyhnul ani Mikuláš. Více se o Mikulášově životě a působení neví. Poslední záznamy jsou o jeho vystoupení r. 325 na slavném koncilu Nicejském. Je známo už jen přibližné datum biskupova úmrtí. Den smrti byl 6. prosinec, rok mezi 345 a 351.a 6.  Právě na toto datum proto připadá jeho svátek.

Mikulášův kult se šířil asi po dvě staletí, zasáhl celou řeckou církev, později i slovanské země. K největšímu Mikulášovu uctívání došlo od 8. století v Rusku, jehož je od té doby patronem. Váhavě se pak šířil Mikulášův kult také v Evropě, např. od 10. století v Německu, Francii a Anglii. Italští námořníci nebo piráti uloupili v r. 1087 ostatky biskupa Mikuláše ze sarkofágu náhrobního kostela v Myře a přinesli je do Bari v Apulii, kde tehdy vládli Normáni. Prázdný Mikulášův kamenný sarkofág můžeme ještě dnes vidět v obnoveném dolním kostele Mikulášova chrámu v Demrel/Myře na jihozápadním pobřeží Turecka. Antická Myra je ovšem už jen městem zřícenin. V Bari postavili k uchovávání drahocenných ostatků na troskách byzantského guvernérova paláce baziliku sv. Mikuláše. Papež Urban II. posvětil r. 1089 kryptu s Mikulášovou schránkou. Dodnes patří bazilika k  nejvýznamnějším románským církevním stavbám v jižní Itálii.

Dvě města se dnes dělí o slávu Mikulášova kultu: Demre v Turecku, dřívější Myra, místo biskupova úmrtí, a Bari v Apulii, kde jsou uchovávány ostatky velmi uctívaného světce, v neobyčejné bazilice sv. Mikuláše od r. 1087 a jsou cílem mnoha poutníků. Obyvatelé Bari slaví „svého“ Mikuláše každý rok 8. května, v den přenesení, ohromnou slavností. Slavnosti se odehrávají na moři, věřící přitom plují na člunech k Mikulášově soše. Už večer předtím prochází historický průvod hýřící barvami, na němž se účastní celé Bari, ulicemi města.

Sv. Mikuláš (St. Nicolaus, odvozeně Santa Claus) naděluje dětem dárky o Vánocích v Anglii, USA, Švédsku a v dalších zemích. Ke spojení postavy sv. Mikuláše s vánoční nadílkou však ve střední Evropě nedošlo. V české tradici se mikulášská nadílka odbývala vždy v předvečer světcova svátku. Nejstarší zápisy o tom u nás existují již ze 14. století. Mikulášské oslavy se dřív pojily s masopustem, který je spojen s rejdy maškar. Ještě v 18. století chodili v takových průvodech často až čtyři Mikulášové, doprovázení čerty, anděly a řadou neobvyklých masek. A protože ten náš kraj není tak velký, chodí po něm Mikuláš stále pěšky a oporou je mu biskupská berle. Vždy je jeho návštěva spojena s rozdáváním dárků. Jeho vlídná vousatá tvář vyvolává pocit moudrosti  a laskavosti. Právě Mikuláš jakoby vytvářel respekt ke stáří a ohleduplnosti. Sv.Mikuláš nechodí sám a většinou má s sebou společnost. V Čechách chodí s Mikulášem čert.

Čert je pohádková bytost slovanské mytologie. Někde se mu říká Pan Bogeyman, jinde Ruprecht. Jméno se mění se zemí a danou kulturou, nicméně je jisté, že se dle legendy nejedná údajně o žádného čerta. Jde prý o muže, který musí být celý černý a s umazanou tváří jen proto, aby vzbuzoval hrůzu a strach, neboť představuje špatný charakter a trest. Čert a anděl od sebe nemají moc daleko, a přesto jsou si vzdálení jako nebe a peklo, jako svatost a hřích.

Andělé byli stvořeni ke chvále a uctívání Boha, avšak Lucifer, byl za svou rebelii vůči Bohu, svržen z nebe a spolu s ním i třetina andělů. Ocasem smetli třetinu hvězd a svrhl ji na zem. Dnešní démoni, ďáblové, ďasi, satanášové a čerti spadají tedy do kategorie andělů, tedy dnes už padlých andělů. Anděl je duch a jeho tělo je duchovní, tedy imateriální. V mnoha případech se zjevuje lidem v lidské podobě. Někdy má pouze dvě křídla jindy čtyři nebo i šest. O andělích se říká, že mají různé hodnosti, úkoly a moc, a že dokonce používají zbraně. A kolik že jich vlastně je? Prý nespočet.

A my veříme, že každý z nás má svého anděla strážného!!!!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>